Dnes jsme vyzpovídali hlavní trenérku Florbal Židenice, Petru Prouzovou, bývalou skvělou extraligovou hráčku a legendu nejen brněnského florbalu. Petro, hráli jste další výjezdní utkání. Tentokrát v Hodoníně. Jak jsi si užila toto utkání? Jsou pro Vás specifická tato utkání? Nebo je berete jako jakékoli jiné?
Utkání v Hodoníně dopadlo výborně. Skvělá organizace, výborné zázemí a k tomu bouřlivá atmosféra, kterou si musely oba týmy užívat bez ohledu na výsledek. Zápas jsme nakonec, odmyslím-li si úvodní dvacetiminutovku, zvládli, a tak si odvážím jen pozitivní dojmy. Utkání pro mě mělo i další příjemný rozměr v podobě setkání s organizátorem akce Jurou Wagnerem, se kterým nás kdysi cesty svedly dohromady. Není od věci zavzpomínat, ale zároveň jsem si vyměnili zkušenosti kolem florbalu, což obvykle bývá obohacující.
Výjezdní utkání už v našem klubu mají, dá se říci, tradici, nikdy ale nevíte, do čeho přesně jdete, jak zareagují diváci, kolik jich dojde, jaká bude hala, atmosféra, jak zápase zvládnete, zda diváky nezklamete… Pro mě osobně to bývá taková ta správná předzápasová tréma, kořeněná očekáváním. A musím říct, že vesměs tato utkání naše očekávání předčila. Výjezdní zápasy chápeme jako formu poděkování klubům, z nichž k nám hráčky přišly, určitě to pro nás není zápas jako každý jiný, tím spíš, že organizátoři do akce vkládají jak svou invenci a energii, tak ochotu i nadšení.
Pokud by jsi měla vypíchnout nějaké top momenty z Hodonína, co by to bylo?
V Hodoníně jsem nikdy jako hráčka ani jako trenérka nebyla, takže jsem prostředí neznala. Musím říct, že hala mě ohromila a tak trochu lituji, že podobný „svatostánek“ nemůžeme využívat doma, pro potřeby našeho klubu by byl ideální. Vyzdvihnout musím i ochotu pořadatelského týmu, ale především atmosféru, v níž se zápas odehrával. Ne náhodou to vzpomenul i trenér soupeře. Tímto chci místním ještě jednou poděkovat za to, jak celou akci uchopili.
Dají se porovnat tato výjezdní utkání mezi sebou? Na které nejraději vzpomínáš?
Určitě by se porovnat dala, stačí si stanovit kritéria hodnocení. Ale nepřipadalo by mi fér sestavovat žebříček nebo akce srovnávat navzájem. Zvlášť když je člověk ještě dnes plný emocí. Každý z klubů, s nimiž jsme dosud v rámci těchto akcí spolupracovali, vzal akci za svou a pro zdárný průběh organizátoři jistě vynaložili nemálo energie. Diváci si vždycky do dějiště cestu našli bez ohledu na atraktivitu soupeřů a vytvořili příjemnou kulisu. Ať mě ale nikdo nenařkne z přílišné diplomacie…, nejraději vzpomínám na úvodní výjezdní zápas v Uherském Brodu, kterým to začalo. Přišlo nějakých 700 diváků – parádní atmosféra, hodně branek, což převážilo případné přešlapy plynoucí z toho, že jsme takovou akci organizovali poprvé. A vzhledem k výše uvedenému určitě jen tak nezapomenu na utkání zde v Hodoníně.
Ženská extraliga se odehrála v Hodoníně poprvé. Navíc jste předvedli skvělou hru a vítězství. Myslíš, že se do Hodonína ještě někdy podíváte?
Asi nejsem ta pravá osoba, která by o tom rozhodovala, mohu pouze pozitivně referovat a doporučit, což určitě učiním. Pakliže však bude panovat na návratu oboustranný zájem, věřím, že v sobotu nešlo o naši poslední návštěvu.
Začalo se šuškat o chystané spolupráci s Florbal Hodonín, můžeš nám prozradit malinko více?
Třebaže se trénování věnuju nějakých patnáct let, netroufám si dávat nějaké rozumy nebo vnucovat své představy, nicméně po zápase slovo dalo slovo a se zástupcem hodonínského klubu jsme se lehce možností spolupráce dotkli. Iniciativa vzešla od Jury Wagnera, který má vcelku konkrétní představu, poměrně dobře se shodující s tím, co si pod pojmem spolupráce představuje my. V náznaku by se vše dalo označit slovy „inspirace“, „vzájemná motivace“, „výměna zkušeností“. Přesnou podobu nebo termíny budeme teprve domlouvat a případně dále upravovat až podle toho, co nám první společné akce ukážou.
Co by jsi ty chtěla vzkázat fanouškům, kteří dorazili na zápas Extraliga žen v Hodoníně a všem rodičům a dětem, které se chystají na florbal?
Všem, co si cestu do haly našli, mohu jen a jen poděkovat za nádhernou atmosféru. Doufám, že si zápas užili. Rodičům si vůbec netroufám nic radit, snad jen, aby své ratolesti ke sportu vedli a podporovali je v něm. Dětem přeju, aby se florbalem bavily a měly štěstí na trenéry, kteří je budou podporovat a motivovat v jejich rozvoji.
Děkujeme za tvůj čas.