Branku si sice nepřipsal, ale na hřišti byl rozhodně vidět. Šestadvacetiletý obránce Bulldogs Brno Jakub Marek se po delší době opět vrátil na palubovku haly TEZA v Hodoníně. I když by si šel raději se svými bývalými spoluhráči jen zatrénovat, v pátek večer měl zcela jiné plány. Před zaplněnými tribunami nastoupil proti mužstvu ze Sparty Praha, se kterým jeho celek nakonec prohrál 2:4. Z Hodonína ale neodjel s prázdnou. Po utkání byl vyhlášen nejlepším hráčem zápasu.
Kubo, jak ses těšil na zápas do Hodonína?
Těšil jsem se moc. Hlavně na všechny fanoušky, kamarády a i na halu, kde jsem strávil hezké chvíle (smích). Zápas, i když jsme prohráli jsem si užil.
Předpokládám, že jsi měl v publiku hodně známých…
Ano, přesně tak. Škoda, že rodiče nemohli přijít, ale i tak jsem měl v hledišti spoustu kamarádů a bývalých hráčů.
Kde si s florbalem začínal?
Svoji florbalovou kariéru jsem začínal v Hodoníně, kde mě na začátku vedl Jiří Wagner. Následně jsem pokračoval v juniorských kategoriích, kde jsem hrál pod panem Faltou za SFK Slovácko.
A jak dlouho už jsi v Brně?
Úplně přesně nevím, ale myslím si, že už to bude takových sedm, osm let.
Jak ses dostal do Brna?
Šel jsem do Brna na školu, a jelikož mě florbal bavil a chtěl jsem v něm pokračovat, tak jsem si musel najít klub přímo v Brně, což se mi podařilo. Hned jsem ale za Bulldogs Brno nehrál. Zkraje jsem hrál za hattrick Brno. U Buldoků jsem letošním nováčkem.
Hrál si někdy i v zahraničí?
Ano. Dvě sezony jsem hrál ve Finsku. A za ty dva roky jsem si zkusil jak třetí nejvyšší ligu, tak i tu druhou nejvyšší ligu.
Jak se ti ve Finsku líbilo?
Byla to skvělá a hlavně nezapomenutelná zkušenost. Poznal jsem nový stát a lidi. Musím říct, že jsem tam měl skvělé zázemí. Finštinu jsem se ale nenaučil (směje se). Naštěstí jsem se alespoň zdokonalil v anglickém jazyce.
Jak ses tam vlastně dostal?
Bylo to díky Erasmu, což je program pro studenty, a jelikož se mi tam natolik zalíbilo, tak jsem tam zůstal o rok déle.
A jak se ti líbí v dosavadním týmu Buldoků?
Je to super. S klukama si dobře rozumíme a i jsme tak věkově stejně, takže nějaké problémy moc neřešíme.
Jak často trénujete?
Tréninky máme čtyřikrát týdně a až ve večerních hodinách, takže z práce a ze škol to všichni stíháme.
Studuješ ještě, nebo už pracuješ?
Už pracuji. Jsem programátor v jedné brněnské firmě.
Jaké jsou tvoje další plány a ambice ať už ve florbale, nebo životě?
S klukama bychom se chtěli jednoznačně v lize zachránit. Nejlépe ale chceme být v play-off. A co se týká té životní stránky, tak přeci jen už nejsem nejmladší hráč, takže takovým cílem je užít si každý zápas a vydržet v kolektivu alespoň ještě pár sezon.